Walliské Alpy

. . . F O T O G A L E R I E . . .

Už loni po výstupu na Mont Blanc se zrodila myšlenka, že další akcí bude Matterhorn ve Švýcarsku. Tato myšlenka se postupně realizovala a v sobotu 23. července jsem se vydal spolu s celou rodinou Chlopčíků na týdenní cestování zejména po Švýcarsku.



Naše cesta vedla na úvod přes Itálii, v místním Arcu se konalo Mistrovství světa v lezení a nám se naskytla možnost vidět konečně našeho a vůbec jednoho z nejlepších lezců na světě Adama Onndru naživo, přímo v akci. Po zdlouhavé cestě jsme v nedalekém kempu našli ubytování a navečer se vydali směr Arco. Místo kde se mistrovství konalo nešlo přehlédnout, velký stan Redbull, umělá stěna, davy lidí, stánky Salewa, LaSportiva. Stihli jsme zde shlédnout finále mužů a žen v lezení na rychlost, ale hlavně také finále mužů v lezení na obtížnost, kde startoval právě Adam Ondra. Toto finále začínalo někdo kolem 22 hodiny a lidí se zde sešlo opravdu hodně! Zážitek to byl opravdu velký. Lidé zde berou lezení jako sport číslo jedna, takže se fandilo a fandilo...Adam Ondra nakonec skončil v této disciplíně na 3. místě.



V neděli ráno už jsme byli na cestě pod kopce směr Švýcarsko. Do vesničky Täsch jsme dorazili někdy odpoledne, počasí docela přálo, ubytovali jsme se v místním kempu a začali se zjišťovat informace o všem možném okolo našich plánů. Zjištění hlavně ohledně cen místní dopravy a hlavně lanovky, nás bohužel či bohudík donutilo plány zásadně pozměnit... Původní plán byl vyjet lanovkou na Klein Matterhorn, pak se v rámci aklimatizace podívat na Breithorn a po dni opočinku jsme se měli jít na Matterhorn. Nakonec však bylo vše úplně jinak. Lanovka na Klein Matterhorn vyšla na docela dost peněz, které se nám rozhodně za lanovku utrácet nechtěly. Nezbývalo nic jiného než vymyslet jiný plán, jiný kopec. Nápadů bylo více, nakonec však zvítězila myšlenka na horu Dom. Celý nástup a postup jsem měl nastudovaný z internetu, takže se stačilo jen pořádně nabalit na dva dny, doufat ve vrcholové počasí a druhý den ráno vyrazit. Výstup na Dom byl parádní, počasí a vůbec všechno kolem vyšlo perfektně, celý výstup se pokusím časem sepsat zvlášť.



Celý výstup a sestup nám zabral dva dny, tj. pondělí a úterý. Středa měla být dnem odpočinkovým. Počasí už se trochu pokazilo, všude mraky, občas zapršelo a viditelnost na kopce skoro žádná. Naplánovali jsme si výlet do Zermattu, jelikož se do této vesnice nesmí autem a taxíky nebo vlak je zbytečně drahý, vydali jsme z Täsche pěšky. Není to daleko, zabereto pohodovým tempem tak hodinu. Prohlídka nám zabrala skoro celý den, obešli jsme obchody, marně čekali jestli se nám ukáže Matterhon, ale hlavně jsme také zjistili, že pro výstup na Matterhorn nejsou vůbec ideální podmínky...Toto zjištění nám náladu a plány trochu pokazilo, ale i přesto jsme se rozhodli, že se ve čtvrtek vydáme aspoň na chatu Hörnli a trochu si osaháme terén.



Čtvrtek byl opět zatažený, do Zermattu jsme jeli tentorkát vláčkem (asi 7,5 CHF), z Zermattu jsme se vyvezli lanovkou na Schwarzsee (48 CHF tam i zpět). Z Schwarsee jsme stoupali už po svých k chatě. Počasí se pořád ne a ne umoudřit, takže výhledy na okolní kopce žádné a na Matterhorn už vůbec ne. Po asi dvouapůl hodinovém treku jsme dorazili na chatu, kde jsme zjistili, že poslední dva týdny nahoru nikdo nevylez, a ideální podmínky budou až někdy příští týden. Nezbývalo tedy než dát pro tentokrát Matterhornu sbohem a sestoupit zpět do kempu.



V pátek ráno bylo taky hnusně, balíme to a jedeme nonstop se zastávkou v Zurychu domů..